Volíme ty pravé?

Každý je sám svého vlastního štěstí strůjce. A to znamená, že by měl rozhodovat sám o sobě, a pokud už v určitých situacích o sobě rozhodovat nemůže, měl by si vybrat někoho, kdo za něj bude jednat v jeho nejlepším zájmu. Což se týká mimo jiné i politiky. Právě v politice totiž rozhoduje volba každého z nás o tom, jak dopadne v záležitostech, které se ho dotýkají a které nemůže řešit sám, protože se to řeší na vysoké úrovni.

Každý člověk může ve volbách rozhodovat o tom, jak se bude politika dál rozvíjet a jak bude hájit jeho zájmy. I když je současně pravda, že má každý z nás jenom svůj jediný hlas, a tak nemusí vždycky zvítězit ten, kdo mu nejlíp vyhovuje. Když se názory lidí-voličů rozcházejí, vyhraje jednoduše ta strana, která toho nabízí dost většině lidí, a to se nemusí líbit menšině. Ale to už se musí akceptovat.

Ale akceptovat by se nemělo to, že někdy politici bojují o posty ne proto, aby sloužili lidem, ale proto, aby se v první řadě obsloužili sami. Protože na to potom lidi doplácejí. Neschopný nebo všeho schopný politik dokáže nadělat víc škod než užitku. A někdy nadělá jenom škody anebo v nejlepším případě nedělá nic.

Voliči by měli vybírat ne podle toho, co jim někdo slíbí, ale podle toho, co se jim taky splní. Měli by si vybírat politiky, kteří nabízejí to, co chtějí a dokážou splnit, a pokud už se zvolí někdo, kdo se po volbách zkazí, měli by voliči protestovat a nemít chvíli klidu, dokud takového politika nevystrnadí a nevymění za lepšího. A taky by měli mít voliči dobrou paměť a neměli by volit toho, kdo už je v minulosti zklamal. Jenom tak je politika zárukou, že bude lidem dobře sloužit. A to si přece přejí všichni, kdo mají rozum.

Politika má být to, co pomáhá lidem. A ne naopak. Ale tak to nebude, dokud budeme jenom nadávat po hospodách a ignorovat volby.