Co je vlastně zdravé?

Říká se, že pořád víc trpíme různými civilizačními a jinými nemocemi, problémy a omezeními. A to proto, že nežijeme zdravě. Životní styl spousty z nás údajně není takový, jaký by měl být. Je daleko od ideálu. A určitě na tom kus pravdy je. Jak všichni víme.

Nežijeme tak, jak se žít má. A jediné, čím se možná můžeme trochu obhajovat, je to, že většina lidí nežila ideálně snad nikdy. Jenom dneska děláme jiné chyby a máme jiné špatné návyky než generace před námi.

A co že děláme špatně?

Třeba jsme samý stres. Pořád se za něčím ženeme, nemáme chvilku klidu, nedáme si pokoj, dokud se aspoň nepokusíme stihnout i to, co se stihnout nedá. A ať už se ženeme za kdečím, většinou si v podobných případech uháníme infarkt.

A když se za ničím neženeme, jsme naopak strašně líní. Nejradši neuděláme ani krok od televize a počítače, a když už někam vyrazíme, pak většinou autem. Je to pohodlné. A co na tom, že to není zrovna to nejlepší pro naší tělesnou schránku?

Taky se prý nezdravě stravujeme. Je to samý tuk, samý cholesterol, samý cukr. A tak tloustneme, ucpávají se nám tepny, dostáváme cukrovku a jiné civilizační choroby.

A když k tomu připočítáme ještě kouření, alkohol a drogy, je toho na naše těla až až. Dlouho si tak žijeme v pohodlí a spokojeně. Ale tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Tak dlouho to řešíme různými volně dostupnými prášky nebo to ignorujeme, až už to dál nejde. A když to už dál nejde, věříme, že nám pomůžou doktoři. Začneme je obíhat a nechat si předepisovat něco, čím se to dá do pořádku.

Protože spolknout pár prášků je lepší než udělat pro svoje tělo něco víc. Než se začít hýbat, vyhýbat se stresu, líp se stravovat.

Jak se říká ve známé české komedii, tělo má jít přece do hrobu zhuntovaný. A tak si ho huntujeme. I když se nám do hrobu samozřejmě nechce. Protože je to pohodlné.